Uniká vám smysl života?
Setkávám se s mnoha ženami, které cítí, že by měly udělat nějakou zásadní změnu v životě.
Slýchávám často: "Už dlouho mám silný pocit, že bych měla skončit v práci. Každý den, kdy tam musím jít, zažívám vnitřní odpor". Nebo ve vztazích: "Vím, že už to nikam nevede. Je to dávno mrtvé. Zkusila jsem všechno." Změna je volá, něco jim ale nedovoluje se hnout z místa. A tak až příliš dlouho zůstávají tam, kde už dávno neměly být. To něco je většinou strach, jak bude vypadat jejich život, když tu změnu udělají. Strach z neznáma. Z toho, jaké to bude, až přijdou o své jistoty a zaběhlé koleje. Neznámo totiž nemá rádo naše ego, které hledá jistotu a bezpečí a chce kontrolovat výsledky všech situací v našich životech.
A tak chodíme k astrologům a kartářkám a doufáme, že získané informace trochu uklidní náš strach a dodají odvahu k dalšímu kroku.
Tím se ale připravujeme o pointu o čem je život.Já jsem takhle žila první polovinu svého života. Chtěla jsem mít ve všem jistotu. Ohledně dovolené, zaměstnání i mužů. Udělat všechno proto, abych si byla jistá, že je to ten pravý. Že zase nebudu investovat zbytečně. Hlavně žádné překvapení. Vše šéfovat dopředu tak, abych co nejvíce zabránila případné bolesti, nebo zklamání. Vymazat neznámo. Neznámo je nebezpečné. Místo, abych nechávala život se přirozeně odvinout, tak jsem chtěla řídit každou jeho část.
Kdybychom vždy věděly, co se stane v příští chvíli, nebo co nás čeká za rohem, o čem by vlastně ten život byl?
Bezpečí
Je to typické pro většinu s nás, že bychom chtěly zažívat v životě co nejvíce bezpečí. Mít jistotu, že nás náš muž, nebo nejlepší kamarádka neopustí, že nás někdo neodmítne, že nad námi někdo nebude mít kontrolu, že neztratíme sami sebe…To jsou touhy naší zraněné části. Našich vnitřních dětí. Mít kontrolu a vyhnout se zranění. Naše zraněná část věří tomu, že si zajistí bezpečí kontrolováním, nebo vyhýbáním se určitým situacím. Ale tím vytváříme naopak ještě více bolesti.
Můžete se zeptat samy sebe:
Nad čím se snažím udržet kontrolu, abych se cítila bezpečně?
Jakým pocitům a situacím se snažím vyhnout, abych se cítila bezpečně?
Je dobré naučit se kontrolovat věci, které jsou pro nás dobré, a na které můžeme mít vliv. Například jak dobře a zdravě jíme, jak se staráme o svůj imunitní systém, nebo jak pracujeme se svými emocemi. A k tomu se napojit na svou intuici a vnitřní vedení, které nás varuje předtím, abychom se dostaly do skutečného nebezpečí.
Milovat nikdy nebude bezpečné
S láskou je to stejné jako se životem. V lásce nikdy nemůžeme očekávat jistotu. Když milujeme, musíme připustit, že naše srdce může být zlomené. Pokud nebudeme ochotné cítit i tuto stranu lásky a milování, tak svá srdce zavřeme. Budeme se možná cítit o trochu víc bezpečně, ale za to osamoceně. Nebo prázdně. Nebo necitlivě. Bezpečně, ale uvnitř budeme cítit úzkost.
Jak tedy nejlépe žít?
Věřím, že život se má co nejvíce prožívat (a my samy sebe máme prožívat) v přítomném okamžiku v lásce a v pravdě. Když jsme plně v přítomnosti, neděláme si obavy o budoucnost a cítíme klid v duši a lásku v srdci. Navíc pokud jsme napojené na spirituální přesah svých životů a víme, že jediná skutečná jistota je, že zemřeme a vrátíme se "domů" k Bohu, nebo Velkému duchu, tak se můžeme už úplně uvolnit. Nebrat život (a samy sebe) tak vážně.